Přiznávám, že mé nároky na studenty jsou vysoké

Skvělé hodnocení ve studentské anketě a titul Učitel roku za akademický rok 2016/2017 získali
prof. MUDr. Josef Zámečník, Ph.D., RNDr. Eduard Kočárek, Ph.D., prof. MUDr. Miloslav Marel, CSc.,
prof. MUDr. David Kachlík, Ph.D., a PhDr. Šárka Tomová, Ph.D. et Ph.D.
Vyhlášení a předání diplomů proběhlo na plese 2. lékařské fakulty dne 10. března 2018.

Prof. David Kachlík, vedoucí Ústavu anatomie 2. LF UK, byl letos oceněn ve studentské anketě jako jeden z Učitelů roku. Proč si přišel pro cenu o berlích? Baví ho učit a zkoušet? Rozhovor připravil Richard Boček.


Umístil jste se na předních místech v rámci studentské ankety Učitel roku. Čekal jste to?

Upřímně? Ne. Působím zde třetím rokem a při mém přechodu z 3. LF se mezi studenty šuškalo, že ti na třetí si uleví, a ti na druhé teď naopak dostanou do těla. Přiznávám, že mé nároky na studenty jsou vysoké. Jednak proto, že být lékařem je neobyčejně zodpovědné povolání, a za druhé proto, že jsem sám byl zvyklý od svých učitelů, že se ze mne snažili vyždímat, co šlo. Podle hesla: „Těžce na cvičišti, lehce na bojišti“ se snažíme nabízet studentům v předem stanovených podmínkách na ústavu poměrně dobrou úroveň výuky (jak to jen v pronajatých prostorách na 1. LF jde) a nazpět od nich očekáváme a vyžadujeme aktivní přístup a znalosti. Chceme, aby se nejen naučili pojmenovat jednotlivé části těla, ale aby rozuměli, jak a proč jsou uspořádány, a aby si sami kladli dotazy a dokázali si na ně odpovědět. Proto do výuky zařazujeme hodně klinických poznámek. Před lety jsem získal na 3. LF obdobnou cenu studentů zvanou „Syllabova křída“. Tak snad i ocenění „Učitel roku“ ukazuje, že dělám svoji práci dobře, a slibuji, že nepolevím.

Při předávání jste si pro cenu musel dojít o berlích... Co se vám přihodilo?

Jako dítě jsem si na kole poranil čéšku a bolesti mne donutily jít na artroskopickou revizi. Ale nemohl jsem si nechat ujít tu krásnou příležitost převzít si cenu. I když mi bylo velmi líto, že nemohu svoji ženu protočit v kole na parketu.

Jakým způsobem se vám daří motivovat mladé lidi ke studiu anatomie?

Rád učím, baví mne i vědecký výzkum, a tak se snažím ukázat studentům nadšení z obojího. A pak si myslím, že když člověk ví, proč se daná struktura těla jmenuje právě tak, k čemu slouží a jak lze tyto znalosti využít v klinické medicíně, tak ho zákonitě musí anatomie bavit. Je totiž společně s fyziologií základním stavebním kamenem porozumění oboru lékařství, bez nich by lékař byl jen felčarem, jenž dává mastičky nebo patáčky, protože to tak dělali jeho předci a učitelé. Ale tak to není. Lékař musí rozumět tomu, co a proč to dělá. Nebo si to bláhově myslím jen já? (úsměv)

V tomto akademickém roce došlo k zařazení předmětu histologie a embryologie kompletně do 1. ročníku. Nese s sebou tato změna z vašeho pohledu očekáváné lepší propojení znalostí histologie, embryologie a anatomie u našich studentů?

Došlo k návratu k předešlé formě výuky. Stejnou dlouhodobou zkušenost mám z 3. LF, na níž jsou všechny tři obory dokonce integrovány v jednom předmětu a učeny ještě těsněji a propojeněji. Ve skutečnosti je to popis téhož pomocí tří přístupů, proto současná výuka všech tří předmětů dává největší smysl a přináší nejhlubší a nejrychlejší propojení poznání problému. Zpočátku sice vyžaduje větší časovou investici, která se však při opakování vrátí. Myslím, že zhodnotit to dokážou sami studenti při přípravě na závěrečné zkoušky, a pak na nich teprve my učitelé. Pevně věřím, že zejména zužitkování lépe propojených znalostí ve vyšších ročnících bude tou sladkou odměnou za dřinu v prvním ročníku (zní to jako klišé, ale zeptejte se za rok druháků či za dva roky třeťáků, jestli se jim lépe učila fyziologie, potažmo patologie, a také jejich učitelů, jak na ně studenti působili – schválně, co na to řekne Učitel roku prof. Zámečník).

V areálu na Plzeňské se staví nová budova anatomického ústavu. Jaká pozitiva pro výuku na naší fakultě to přinese? Vidíte ve výstavbě také nějaká negativa?

Rozhodně kladné stránky převládají. Bude to pro studenty blíže, budou moci chodit na samostudium, jakmile vybavíme ústav dostatečným množstvím preparátů. Budeme si moci časově a prostorově lépe zorganizovat výuku. Rovněž začneme s výukou aplikované anatomie pro doktorandy a mladé lékaře. A v neposlední řadě dostanou studenti větší příležitost účastnit se vědeckého výzkumu a snad někdo z nich pak zatouží být také anatomem a rozšíří naše značně prořídlé řady. Záporné stránky jsou dané množstvím financí, protože vybavit takový ústav je velice nákladné, a bude to trvat delší dobu. Další potíží bude nedostatek preparátů, což bude vyžadovat ještě delší období a práci mnoha dobrovolníků na jejich výrobě. Ale výsledek by měl být jednoznačně kladný a doufám, že fakulta i její studenti se budou na chodu ústavu činorodě podílet a budou na něj pyšní.

Jste s aktuálním stavem výuky anatomie na naší fakultě spokojen? Popřípadě, chtěl byste něco do budoucna změnit?

Nikdy nemohu být spokojený, ztratil bych nadšení do další práce. Jak jsem naznačil výše, je třeba vytvořit nový ústav, zabezpečit jej materiálně a lidsky, rozšířit vědecký výzkum a ve výuce ještě více integrovat výuku anatomie, histologie a embryologie. Též je třeba sladit zevrubně požadavky klinických oborů na znalosti anatomie, popřípadě vložit do každého klinického oboru úvodní opakovací a prohlubující přednášku či praktikum na klinickou anatomii, histologii a embryologii v daném oboru. Rádi bychom rovněž otevřeli volitelný předmět „anatomie pro náročné“.

Jste známý také svou láskou k historii anatomického bádání. Myslíte si, že pestrost vašich přednášek, obohacených o více než jen učebnicové informace, se odráží v jejich návštěvnosti?

Rád bych tomu věřil. Ale jsem pořád smutný z toho, že studentů na přednášky chodí jen třetina z ročníku, u anglicky hovořících tak pětina. Rozumím tomu, že někteří studenti dávají přednost samostudiu, ale přednáška by měla ukázat cestu, jak samostudium směrovat, čemu věnovat pozornost, co lze opomenout, co má klinický význam, popřípadě co je nového a ještě se neodrazilo v učebnicích ani na Wikipedii. Na druhou stranu právě jsem se vrátil z Lotyšska, kde přišlo na přednášku 8 z 250 zahraničních studentů, takže jsem nadšený, že na anatomii si naši studenti cestu najít umějí a snad chodí i rádi.

Bude tomu už téměř pět let od doby, kdy Memorix anatomie spatřil světlo světa. Chystáte se v blízké době na nějaký další projekt podobného ražení? Nepřemýšlíte eventuálně o vlastní učebnici? Nebo je podle vás nabídka pro studenty už teď dostatečně pestrá?

Pořád pracujeme na projektech Memorixu, i když už ne tolik hodin denně. Právě dokončujeme překlad Memorixu histologie do angličtiny, a pak nás čeká příprava 5. vydání Memorixu anatomie. Myslíte, že je třeba, abych napsal vlastní učebnici? Radomír Čihák tím strávil 15 roků a jeho dílo jen tak někdo nepřekoná. Já si nechci stavět žádný pomník a teď se spíše věnuji psaní anatomických kapitol do klinických učebnic a snažím se přednášet na sjezdech lékařům o důležitosti dobrých znalostí klinické anatomie a důslednosti v používání správného názvosloví. Rozhodně je v současnosti dost kvalitních českých i anglických učebnic anatomie, i když třeba na poli palpační a klinické anatomie zejí na českém trhu ještě velké mezery. (úsměv)

Baví vás učit? A zkoušet?

Ano. Mám rád ten pohled, když se studentům rozzáří oči a jejich výraz naznačuje, že jim to právě došlo, že se jim propojily znalosti a že daná věc je vlastně hračka. Zkoušení je cesta, na níž lze studentovi ukázat, co se opravdu naučil, a hlavně jak se naučil znalosti používat a k čemu by mu mohly být. Zároveň je to však nejodpovědnější a nejnáročnější část učitelské práce a po celodenním zkoušení chodím domů unavený jako pes. Ze studentského pohledu to vypadá, že se zkoušející jen baví, případně nudí, ale není to pravda. Je to opravdu náročné v tak krátkém čase odpovědně posoudit studentovy znalosti, a pokud ke zkoušení nepřistupuje učitel s nasazením a nadhledem, nedělá svoji práci dobře.

Co je pro vás v tuto chvíli největší motivací v profesním životě?

Když přijde student po zkoušce nebo absolvent po promoci a řekne: „Děkuju!“, to mne vždycky zahřeje a nabije energií do další práce. A ve vědeckém životě je to taková kolumbovská touha podívat se tam, kde třeba ještě nikdo předtím nebyl, nebo se už dávno zapomnělo, že tam někdo byl. (úsměv)

Prozradíte nám, jak se chodí profesor anatomie odreagovat po práci?

Chodí na akademický senát, učí se doma s dětmi, jezdí s nimi a ženou na výlety, leze na rozhledny a zříceniny hradů, vaří, hraje košíkovou nebo divadlo.

Vydáno: 25. 6. 2018 / Odpovědná osoba: Mgr. Ing. Tereza Kůstková