Někteří tvrdí, že anatomie je mrtvá věda. Říkají, že již není potřeba se ji učit, protože máme nyní tolik přístrojů, že nám pacienta vyšetří a vyléčí na základě genetického a molekulárního rozboru. Toto tvrzení se však nezakládá na pravdě. Anatomie je v současné medicíně stejně důležitá jako ve starověkém Egyptě nebo Řecku. Lékaři musejí vědět, kde hmatat břišní orgány, poslouchat srdce nebo vyklepávat plíce. Zobrazovací metody zažívají obrovský rozkvět a téměř každý pacient je odeslán na některé vyšetření (RTG, CT, MRI či USG) a lékaři nezůstává nic jiného, než umět popisovat snímky získané těmito zobrazovacími technikami. O nutnosti znát stavbu lidského těla u chirurgických oborů ani nemluvě. A totéž platí i pro fyzioterapeuty. Pohled na pacienta a pohmat kostí, kloubů a svalů jsou naprosto nenahraditelnými nástroji při vyšetřování a léčbě naprosté většiny nemocí a postižení, s nimiž se v rehabilitaci můžeme setkat.
Proto je výuka anatomie velmi náročná a zevrubná, ale zároveň i logická a pochopitelná. Anatomie je vyučována v prvních dvou semestrech bakalářského studia Fyzioterapie. Výuka zahrnuje přednášky, praktická a pitevní cvičení. Celý předmět je na konci prvního ročníku ukončen obtížnou, ale spravedlivou zkouškou.
V druhém ročníku je pro studenty připraven volitelný předmět Palpační anatomie a na konci bakalářského studia čeká studenty ještě státnice z klinické anatomie a kineziologie. Tento několikakrokový systém má za cíl vytvořit v hlavách studentů co nejsilnější anatomické paměťové stopy, které pak studenti ocení po zbytek života ve své klinické praxi, ale dozajista i v soukromém životě.
Zdroj obrázku: https://commons.wikimedia.org
