Test Srdce a cévy probíhá písemnou formou dle obecných pravidel písemných testů (viz Průběžné testy – organizace). Test bude zaměřen především na topografii a části srdce, tepny a žíly celého těla a částečně na lymfatický a imunitní systém. U každé významné tepny je potřeba znát její začátek/vznik, průběh, větve a oblast zásobení. U žil je nutné vědět jejich začátek/vznik, průběh, přítoky, vyústění a oblast sběru krve. U lymfatického a imunitního systému je potřeba znát stavbu, funkci a syntopii mízních orgánů, mízní kmeny těla a končetin, a zejména skupiny mízních uzlin, které jsou palpačně dostupné. Součástí testu jsou otázky na klinické poznámky a zajímavosti.
Srdce
Topografie srdce
Projekce srdce
Poslechová místa chlopní
Vnější stavba srdce
Chlopně – dělení, počet cípů/chlopének, pozice chlopní, funkce
Srdeční skelet – definice a funkce
Převodní srdeční systém – části a jejich postupné zapojení; parasympatická inervace srdce
Malý oběh a fetální oběh
Tepny – a. coronaria dextra (r. interventricularis posterior), a. coronaria sinistra (r. interventricularis anterior, r. circumflexus)
Žíly – sinus coronarius (pozice, místo vyústění a hlavní tři přítoky)
Struktury síní a komor, které je potřeba definovat a popsat na obrázcích: auricula, musculi pectinati, fossa ovalis, ostium venae cavae superioris et inferioris, musculi papilares, trabeculae carnae, ostia venarum pulmonalium, sinus aortae sinister et dexter.
Tepny
Aorta – části a hlavní větve
Hlavní tepny krku a hlavy (arteria subclavia, arteria carotis communis, externa et interna)
Arteria vertebralis – detailní průběh a oblast zásobení
Hlavní tepny břišní a pánevní dutiny
Tepny horní končetiny
Tepny dolní končetiny
Žíly
Duté žíly
Vrátnicová žíla
Žíly končetin
Lymfatický a imunitní systém
Lymfatický systém (orgány, hlavní kmeny, mízní uzliny)
Lymfatická drenáž končetin (i jiných orgánů, které se drénují do tříselných nebo podpažních uzlin)
Klinické poznámky
Pravostranné srdeční selhání vede k městnání krve před srdcem, což zvyšuje centrální žilní tlak. Proto vznikají otoky kolem kotníků vlivem gravitace (perimaleolární edém), zvýšená náplň krčních žil (zvýšená náplň ve vena jugularis externa), ale také městnání krve v portálním oběhu, vedoucí až k zvětšení jater a sleziny (hepatosplenomegalie), anebo přítomnosti tekutiny v pobřišnicové dutině (ascites).
Levostranné srdeční selhání vede k městnání krve před levou komorou, což zvyšuje tlak v plicním řečišti. Proto vzniká otok (edém) plic, projevující se dušností s úlevou v poloze v sedě nebo ve stoji (ortopnoická poloha). Poloha vleže výrazně zhoršuje dýchání nemocného.
Ischemická choroba srdeční (ICHS) je klinickým projevem postižení jedné nebo několika věnčitých tepen (nejčastěji aterosklerózou). Částečně nebo úplně přerušený průtok krve postiženými tepnami má za následek širokou škálu možných projevů (stabilní a nestabilní angina pectoris, infarkt myokardu, náhlá srdeční smrt, srdeční selhání).
Při infarktu myokardu se bolest šíří do Headových zón, tedy do míšních nervů T1–T4, jimž odpovídá hrudní stěna a levý okraj horní končetiny, včetně malíku.
Samovolný vznik krevní sraženiny (trombu) v tepenném a/nebo hlubokém žilním řečišti představuje nebezpečný stav, při němž se sraženina může uvolnit a uzavřít přívod krve do daného orgánu nebo jeho části (embolizace trombu, tromboembolie).
Přílišné zúžení (stenóza) krkavice je nejčastěji způsobeno aterosklerotickým plátem. Pokud se část plátu odroluje, může ucpat některou z větví pro mozek (embolizovat) a vyvolat cévní mozkovou příhodu (CMP).
Tep na arteria facialis můžeme hmatat při přechodu přes okraj dolní čelisti, před úponem m. masseter (zde je rovněž tlakový bod při krvácení).
Tep na arteria temporalis superficialis je hmatný před boltcem nad čelistním kloubem. Arteria temporalis superficialis může být využitá jako stopková céva pro lalok v plastické a rekonstrukční chirurgii.
Vertebrobazilární insuficience (nedostatečnost) je stav vznikající v důsledku porušeného oběhu krve v zadní části mozku (vrozené zúžení tepen, průchod zúženými místy, ateroskleróza), projevující se závratěmi, popř. cévní mozkovou příhodou.
Syndrom prohlížení katedrál je způsoben sdruženým otočením a úklonem hlavy (nejčastěji při záklonu), který fyziologicky utlačí jednu a. vertebralis, a při chorobném postižení druhé vyvolá náhlou vertebrobazilární insuficienci.
Arteria radialis (a méně i a. ulnaris) slouží jako přístupová cesta pro katetrizační vyšetření a léčebné zásahy (intervence) na věnčitých tepnách. Rovněž slouží jako místo začátku umělé píštěle (fistuly) pro dialýzu (arterio-venózního zkratu), nejčastěji jako tzv. radiocefalická píštěl.
Aneurysma aortae (výduť srdečnice) postihuje nejčastěji břišní a vzestupnou srdečnici a srdečnicový oblouk. Vzniká na aterosklerotickém podkladě a hrozí prasknutím (rupturou).
Tep na dolní končetině hmatáme ve čtyřech základních bodech:
– a. femoralis v trigonum femorale, kaudálně od tříselného vazu,
– a. poplitea v zákolenní jámě,
– a. tibialis posterior za mediálním kotníkem,
– a. dorsalis pedis na hřbetu nohy, laterálně od šlachy dlouhého natahovače palce nohy.
Zásadní tepnou pro kyčelní kloub je a. circumflexa femoris medialis. Při zlomeninách krčku stehenní kosti dochází k útlaku či přerušení Weibrechtových retinakul, jimiž vedou k hlavici stehenní kosti cévy, a to stěžuje hojení.
Exenterace axily je úplné odstranění (kompletní disekce) podpažních mízních uzlin z 1. a 2. etáže, zejména z důvodu zhoubného nádoru mléčné žlázy. Třetí etáž je nedostupná, neboť je ukrytá za svazky plexus brachialis a vasa axillaria.
Pohmat (palpace) šíjových, krčních, nadklíčkových, podpažních, loketních, tříselných a zákolenních mízních uzlin je nezbytnou součástí základního vyšetření pacienta.
Zajímavosti
Myokard levé komory je 3x silnější než myokard pravé komory, protože pracuje proti vyššímu odporu velkého oběhu (systémového řečiště). Tloušťka stěny pravé komory je 3–4 mm, levé komory 7–11 mm.
Frekvence vzruchu síňového (SA) uzlu je 60–80/min., síňokomorového (AV) uzlu je 30–40/min.
SA uzel se díky schopnosti tvořit vzruchy a udávat rytmus srdečních stahů označuje jako pacemaker (udavač kroku).
Tepny si díky své silné svalové vrstvě udržují téměř za všech podmínek okrouhlý průměr. Žíly mají slabou svalovou vrstvu, a proto se jejich průsvit často mění podle tlaku struktur, které jsou s nimi v kontaktu.
Sinus caroticus je rozšíření na konci společné krkavice (někdy i začátku vnitřní krkavice) a obsahuje ve stěně nervová zakončení citlivá na změny krevního tlaku (baroreceptor). Stlačením v tomto místě dojde reflektoricky k poklesu krevního tlaku podrážděním větví n. vagus.
Glomus caroticum je nervové tělísko ve stěně rozvětvení krkavice a slouží jako chemoreceptor reagující na změny vnitřního prostředí (zejména obsah kyslíku, dále obsah oxidu uhličitého a pH v krvi).
Termín perforátor se v klinice používá pro dvě rozdílné struktury:
Žilní perforátor – spojka povrchového a hlubokého žilního systému končetin.
Tepenný perforátor – větev procházející svalem či fascií do podkoží (využití při tvorbě kožních a kožně-svalových laloků).
