Zkoušení ze srdce bude probíhat ústně na samostatných mokrých preparátech srdce. Každý student musí nejdříve správně zorientovat srdce (do polohy, jak jej má uložené ve vlastním těle), a následně dostane několik otázek z následujících okruhů.
1. okruh – Srdeční dutiny
Student dostane jednu ze srdečních dutin, kterou ukáže a popíše její části a útvary.
2. okruh – Cévy srdce
Student zodpoví několik dotazů ohledně tepen a žil srdce.
3. okruh – Součásti srdce a jiné struktury
- Topografie a projekce srdce
- Chlopně a jejich poslechová místa
- Srdeční skelet
- Převodní srdeční systém
- Fetální krevní oběh
- Osrdečník
4. okruh – Klinické poznámky a zajímavosti
Zkoušející se může zeptat na několik klinických poznámek a zajímavostí, zejména z níže zveřejněných seznamů.
5. okruh – Snímky ze zobrazovacích metod
Student může také dostat otázky na součásti srdce na snímcích zobrazovacích metod.
Klinické poznámky
Srdeční tamponáda představuje stav, při němž se v důsledku nahromadění tekutiny v osrdečníkové dutině nemůže srdce dostatečně roztáhnout v diastole.
Pravostranné srdeční selhání vede k městnání krve před srdcem, což zvyšuje centrální žilní tlak. Proto vznikají otoky kolem kotníků vlivem gravitace (perimaleolární edém), zvýšená náplň krčních žil (zvýšená náplň ve vena jugularis externa), ale také městnání krve v portálním oběhu, vedoucí až k zvětšení jater a sleziny (hepatosplenomegalie), anebo přítomnosti tekutiny v pobřišnicové dutině (ascites).
Levostranné srdeční selhání vede k městnání krve před levou komorou, což zvyšuje tlak v plicním řečišti. Proto vzniká otok (edém) plic, projevující se dušností s úlevou v poloze v sedě nebo ve stoji (ortopnoická poloha). Poloha vleže výrazně zhoršuje dýchání nemocného.
Fibrilace síní je porucha srdečního rytmu, při níž se srdeční síně stahují nepravidelně a chaoticky. Vede ke zpomalení proudění krve v oušku levé srdeční síně, které zvyšuje riziko vzniku krevní sraženiny. Ta se následně může uvolnit a po směru toku krve se zaklínit v tepnách mozku nebo jiného orgánu (tromboembolie), v němž způsobí jeho úplné nebo částečné nedokrvení (ischémii).
Chlopenní vady dělíme na regurgitace a stenózy. Můžou postihnout všechny chlopně s různou četností výskytu.
Mitrální regurgitace je nedomykavost mitrální chlopně. Je jednou z nejčastějších chlopenních vad a způsobuje levostranné srdeční selhání. Většinou se jedná o degenerativní vadu.
Aortální stenóza je zúžení chlopenního ústí v ostium aortae, nejčastěji v důsledku degenerativní kalcifikace cípů chlopně ve starším věku. Je další z nejčastějších chlopenních vad.
Blokády částí převodního systému způsobují poruchy vedení vzruchů. V závislosti na místě a závažnosti postižení může dojít až k úplnému přerušení přenosu vzruchů mezi síněmi a komorami. Hemibloky jsou blokády částí Tawarových ramének.
Ischemická choroba srdeční (ICHS) je klinickým projevem postižení jedné nebo několika věnčitých tepen (nejčastěji aterosklerózou). Částečně nebo úplně přerušený průtok krve postiženými tepnami má za následek širokou škálu možných projevů (stabilní a nestabilní angina pectoris, infarkt myokardu, náhlá srdeční smrt, srdeční selhání).
Při infarktu myokardu se bolest šíří do Headových zón, tedy do míšních nervů T1–T4, jimž odpovídá hrudní stěna a levý okraj horní končetiny, včetně malíku.
Srdce naléhá na jícen přes osrdečník levou síní. Tohoto topografického vztahu se využívá při ultrazvukovém vyšetření srdce sondou zavedenou do jícnu (transezofageální echokardiografie).
Zajímavosti
Myokard levé komory je 3x silnější než myokard pravé komory, protože pracuje proti vyššímu odporu velkého oběhu (systémového řečiště). Tloušťka stěny pravé komory je 3–4 mm, levé komory 7–11 mm.
Atriální natriuretický faktor/peptid (ANF) je hormon tvořený síňovými kardiomyocyty, které slouží rovněž jako baroreceptory. Reagují na zvýšený krevní tlak vyloučením ANF, jenž v ledvinách zvyšuje vylučování sodíku močí.
Viscerosenzitivní vlákna na srdci inervují pouze perikard. Jsou to senzitivní větve z nervus phrenicus.
Tepenné zásobení osrdečníku je zabezpečeno prostřednictvím arteriae pericardiacophrenicae doprovázející nervi phrenici.
Frekvence vzruchu síňového (SA) uzlu je 60–80/min., síňokomorového (AV) uzlu je 30–40/min.
SA uzel se díky schopnosti tvořit vzruchy a udávat rytmus srdečních stahů označuje jako pacemaker (udavač kroku).
Věnčité tepny probíhají subepikardiálně po povrchu srdce vlnovitě, čímž jsou přizpůsobeny stahům srdce.
