Průběh zkoušení
Student dostane od vyučujícího několik kostí z horní a z dolní končetiny. Student kosti správně latinsky a česky popíše a zorientuje je. Správné zorientování znamená, že student určí, zda se jedná o pravou, či levou kost, popíše, co je ventrálně, dorzálně, mediálně, laterálně, proximálně a distálně, a ukáže na sobě, jak má kost v těle. Poté student dostane dotazy „Co je tohle?“ nebo „Ukaž...“. Student vždy popíše latinsky, a podle potřeby i česky, danou strukturu a řekne její funkci (místo začátku/úponu svalu, vazu či kloubního pouzdra, místo průběhu šlachy, nervu či cévy atd.). Student pak dostane stejné dotazy i u jiných kostí končetin. Všechny kosti se zkoušejí samostatně nebo na modelech kostry ruky a nohy. U malých kostí ruky a nohy (s výjimkou hlezenní a patní kosti) stačí příslušnou kost poznat, není nutno ji zorientovat. Studenti také dostanou několik dotazů ohledně klinických poznámek, zajímavostí a morfometrických parametrů. Také může student dostat nějaké dotazy na snímcích ze zobrazovacích metod nebo je požádán, aby jednoduše nakreslil struktury na kosti.
Klinické poznámky
Při zlomenině klíčku může dojít k dislokaci tahem za m. sternocleidomastoideus (mediální část klíčku je tažena kraniálně) a za ligamentum coracoclaviculare (laterální část je tažena kaudálně). Zlomenina klíční kosti je častá zejména u dětí.
Collum chirurgicum humeri je místo častých zlomenin humeru u dospělých. Při zlomenině může dojít k poškození a. circumflexa humeri anterior et posterior s následnou ischémií hlavice humeru.
U poranění diafýzy humeru (i při provádění osteosyntézy) může dojít k poranění n. radialis a a. profunda brachii.
Collesova zlomenina je typická mimokloubní zlomenina distální části radia s dorzálním posunem úlomků. Vzniká při pádu na natažené zápěstí. Jedná se o nejčastější zlomeninu kostry vůbec.
Smithova zlomenina je mimokloubní zlomenina distální části radia s ventrálním posunem úlomků. Vzniká při pádu na ohnuté předloktí.
Zlomeniny člunkové kosti (os scaphoideum) jsou nejčastějšími zlomeninami v oblasti zápěstí.
Zlomenina krčku stehenní kosti patří mezi nejčastější zlomeniny starších lidí (zejména žen) s osteoporózou, její příčinou je obvykle pád.
Intraoseální přístup v holenní kosti je možné zajistit při nedostupnosti žilního vstupu. Vstup do kostní dřeně provádíme vpichem přibližně 1 cm pod tuberositas tibiae. U dětí může následkem nesprávně provedeného intraoseálního vstupu vzniknout porucha růstu.
Při přetížení úponu m. quadriceps femoris na tuberositas tibiae může dojít k jeho odtržení (abrupci), např. u skokanů.
Za hlavičkou lýtkové kosti (fibuly) a kolem jejího krčku probíhá povrchově n. fibularis communis. Může zde dojít k jeho poranění úrazem nebo příliš těsným sádrovým obvazem.
Patní kost (calcaneus) je nejčastěji zraňovaná zánártní kost. Její zlomeniny patří k velkým rizikovým činitelům vzniku kompartment syndromu.
„Pochodová zlomenina“ je únavová zlomenina II. a III. metatarzu při dlouhém pochodu (nejčastěji v pevných botách s tvrdou podrážkou).
Hallux valgus (vbočený palec) je deformita palce nohy, při níž je palec stočen k ostatním prstcům. Někdy se vytvoří vyklenutí v místě prvního metatarzofalangového kloubu. Vzniká kvůli porušení příčné nožní klenby, ale i kvůli dědičnosti a nesprávné obuvi. Porucha je častější u žen.
Zajímavosti
Physis (fýza) je klinický termín pro růstovou ploténku dlouhých kostí.
V klinice jsou záprstní a nártní kosti i články prstů a prtsců označovány jako krátké tubulární kosti, anatomicky se však řadí mezi dlouhé kosti.
V klinice je hutná povrchová část kosti (substantia compacta) označována jako kortika či kortikalis.
Osifikace kostí zápěstí probíhá po kruhu od os capitatum. Slouží k určení kostního věku na RTG snímku.
U dětí jsou jednotlivé části pánevní kosti oddělené chrupavkou, která se stýká v acetabulu. Má tvar obráceného písmene Y a osifikuje mezi 14. a 16. rokem (cartilago ypsiloformis).
Trochanter major et minor jsou apofýzy, vytvářejí tedy samostatná osifikační centra.
Pilon (pylon) je klinické označení distální části tibie. Plató je klinické označení proximální části tibie.
Šedesát procent hlezenní kosti (talu) je pokryto chrupavkou. Cévní zásobení přichází pouze z míst, která nejsou chrupavkou kryta, a jsou tedy velice zranitelná při zlomeninách, posunech či vykloubeních.
Sinus tarsi (zánártní kanál) se nachází mezi sulcus tali a sulcus calcanei. Je vyplněný lig. talocalcaneum interosseum.
Morfometrické parametry
Měření délky horní končetiny se provádí od akromia (nadpažku) k daktylionu třetího prstu (nejdistálnější místo na horní končetině, konec tuberositas phalangis distalis digiti tertii).
Acromion je antropometrický bod. Jeho laterální okraj slouží k měření šířky ramen a délky horní končetiny.
Podélná osa lopatky je v základní anatomické poloze (neutrální pozici) nakloněna laterálně a její margo medialis svírá se sagitální rovinou úhel 3–5°.
Osa cavitas glenoidalis je vůči ose lopatky odkloněna dorzálně asi o 9° (retroverze glenoidu).
Na příčném řezu svírá lopatka i klíční kost s frontální rovinou úhel 30°. To znamená, že lopatka je skloněna o 30° ventrálně (kloubní jamka směruje šikmo dopředu) a klíční kost je naopak skloněna o 30° dorzálně. Lopatka a klíční kost proto svírají úhel přibližně 60°.
Kapitodiafyzární úhel (CD úhel) je úhel mezi hlavicí a tělem pažní kosti. Měří přibližně 130°.
Carrying angle je tupý úhel mezi osou pažní kosti a loketní kosti otevřený laterálně v základním anatomickém postavení lokte (plné extenzi). Měří 170°.
Osa ruky prochází třetím prstem.
Funkční (relativní) délka dolní končetiny se měří od spina iliaca anterior superior po malleolus medialis.
Anatomická délka dolní končetiny se měří od trochanter major po malleolus lateralis.
Délka dolní končetiny při asymetrii pánve se měří od pupku k malleolus medialis.
Kolodiafyzární úhel (CCD úhel) je mezi tělem a krčkem stehenní kosti. U novorozence měří zhruba 150°, v dospělosti přibližně 125° (120–135°). V případě tupějšího úhlu (více než 135°) se jedná o coxa valga (vbočená kyčel), u ostřejšího úhlu (méně než 120°) se mluví o coxa vara (vybočená kyčel). Krček stehenní kosti je zároveň mírně v torzi (10°).
Osa nohy prochází druhým prstcem.
